Jiří „Denisa“ Procházka – Samuraj z Moravy – 2.část

Jirka Prochazka 1

Jirka je v současnosti jednou z největších hvězd MMA u nás a postupně se svými výkony dostává do povědomí fanoušků i ve světě. Jak sám říká, aby toho dosáhl, nestačí mít pouze silné tělo, ale odolná a pevná musí být také jeho mysl. Kudy vede cesta z Brna do Japonska, jaký je jeho přístup k životu a mnoho dalších podrobností se dozvíte v našem rozhovoru.


První část rozhovoru s Jirkou najdete ZDE.


Pojďme k mentální stránce. Jak myslíš, že je mysl důležitá?

Všechno je to o hlavě, i cvičení. Mám teď třeba jednu část tréninku, kdy se věnuji rozvoji síly. Na začátku každé nové tréninkové fáze se poradím s trenéry, co a jak trénovat. Napíšeme rozvrh, podle kterého se pojede, a ten přístup k tomu zase dělá hlava. Dá se říct, že tělo je tam jen jako prostředek. Když je dobře nastavená hlava a fyzická schránka funguje správně, výsledky se pak dostaví.

Věnuješ se mentálnímu tréninku nějak odděleně? Například meditaci?

Ano, forma meditace, kterou používám, je spíše takové pozastavení se a nahlédnutí na celek, jak vše vypadá. Pak se zaměřuji na jednotlivé věci, kde cítím nějaké nedostatky, například nedostatek disciplíny a tak podobně. Ono, když o tom mluvím, tak jak o tom mluvím, může se zdát, že jsem úplně nejsilnější a nikdy nezlomný, ale to není pravda. I já pociťuji stavy, kdy cítím, že je na něčem třeba více zapracovat nebo dát něčemu více pozornosti. Meditace, jak já ji vnímám, je spíš víc takové shrnutí, nahlédnutí na celek i jednotlivé části, promýšlení a určení si, jak budu dále postupovat. Na tohle to je asi ta nejlepší věc. A když si dáš ty zásady v hlavě do předních míst, budeš mít nastavené, že je musíš dodržovat, tak pak už je to zase jen o tvé disciplíně, zda je tam uchová, nebo nechá odplynout a splynout s ostatními druhořadými věcmi. Pomoci může, když si ty zásady a hlavní myšlenky představíš třeba jako nějaké nápisy, značky nebo nějaké složky v hlavě.

Jiri Prochazka 22

Využíváš i vizualizaci?

Ano také, tyhle věci využívám hodně. Nejraději se jí věnuji večer. Působí mi to radost. Mimo jiné mě inspiroval film Tajemství, který je právě o vizualizaci a zákonu přitažlivosti, kdy si vytváříš představy, které chceš, a tím si je přitahuješ k sobě. Vždy mě to nabudí, namotivuje. Ono už to, že si něco představíš, způsobí, že najednou víš, za čím jdeš, co můžeš očekávat a máš větší důvěru v to, že se to podaří.

Vizualizuješ si i zápasy?

Určitě, vizualizuji si věci, které bych chtěl v zápase prosadit. Jaký bych chtěl být, jak bych se chtěl cítit atd. Většinou před tím, než jdu spát, se dívám na nebe, chvilku nad těmi představami a pocity strávím čas a najednou jasně vím, čemu věřím, že mám ten cíl a vím, že za ním směřuji. Když má člověk před sebou  maják, bod, za kterým jde, tak ta cesta je jednodušší, protože je jasně daná. Pokud nic takového nemáš, podepisuje se to na tvém každodenním životě.  Třeba když se ráno probudíš a nemáš nic v plánu, což se mi taky hodně stávalo. Nevíš, jestli si máš jít ještě lehnout, protože se ti chce spát, nebo jestli máš jít něco dělat. Jenže nevíš co. Tak zůstaneš ležet, ale sám cítíš, že to není dobře a ten den bude zabitý. Proto je dobré mít nějakou vizi a každý večer si rozvrhnout následující den a zapsat si, co chceš udělat. A i když nemáš v plánu nic zásadního ani důležitého, i tak si to sepsat. Nejlepší je mít nějaké rituály, se kterými začínáš den, protože se to dostane do krve a víš přesně, co tě po probuzení čeká.

Jirka Prochazka3

Jaké jsou tvé ranní rituály?

Mám své Mantry, což jsou slova poskládaná tak, aby ti vybuzovala ty emoce, které chceš cítit, jaký chceš být a tak podobně.  Každé ráno mám vyhrazených 15 minut, než začnu vykonávat cokoli jiného, ve kterých se věnuji právě jim.

Ty jsi byl nedávno na Islandu, předtím jsi byl v horách v Rakousku, kam jsi vždy odjel sám, spal jsi v přírodě, pryč od lidí. Jaký to mělo účel?

Jsou chvíle, kdy člověk cítí, že má disciplínu, dodržuje nastavený režim a všechno jde tak, jak má. Ale jsou i chvíle opačné. Asi týden předtím, než jsem odjel, jsem cítil, jakoby mě nic nevedlo, potřeboval jsem svou mysl znovu usadit, udělat něco velkého, co mě vytrhne ze stereotypu. Odcestovat pryč, kde budu nějakou dobu sám a například udělám nějaké velké rozhodnutí, kterého se po návratu budu držet.  Tak jsem prostě odjel a tam se zabýval jenom tím, čím jsem chtěl a co jsem potřeboval. Muselo to být.

Byl jsem moc dlouho tady. Když je člověk dlouho na jednom místě a dělá ty samé činnosti každý den, tak to lehce zevšední. Já se sice snažím do toho dávat tu čerstvost a dívat se na věci ze všech možných úhlů, ale někdy je nejpřínosnější udělat změnu.

Jak jsi tam byl dlouho?

Týden, ale stihl jsem se věnovat zhruba jen polovině věcí, kterým jsem chtěl. Zbytek jsem nestihl.

Jiri Prochazka 23

Tvůj každodenní trénink musí být extrémně náročný, jak relaxuješ?

Relaxuji hlavně o víkendech, ale najdu si čas i v běžném tréninkovém dni. Už vím, co mě čeká, jaký je režim, a tak odpočívám mezi tréninky, jak čas dovolí. Jinak volný den mám v sobotu, ale stejně se snažím nezahálet. Strávit třeba celý den u televize je pro mě zabitý čas a člověk je z toho více unavený, než kdyby makal. Navíc ani nenabere síly, které potřebuje. Spíš trávím čas na procházkách, s rodinou, s přítelkyní a s blízkými přáteli.

Co ti běží hlavou před zápasem? Pociťuješ stres?

V momentech před zápasem už je všechno jasně dané.  Už ve chvílích, kdy příprava vrcholí, není pro stres místo. Člověk má absolutní důvěru ve své schopnosti a ve věci, které natrénoval. Před bojem samotným už je jenom důležité dbát na dobré poskládání přípravných činů. Třeba se dobře rozcvičit, doplňovat tekutiny, udržovat pozornost a soustředěnost. Jde spíše o práci, kdy se člověk musí pořád koncentrovat na to, co je třeba a na co se zaměřit. Mysl se nemůže ponechat jen tak nepřipravená, protože se může stát, že najednou tam kolem něho například projde jeho soupeř a může se zaleknout nebo něco podobného. A je to jen proto, že nechal mysl nepozornou a nedisciplinovanou. Pak začne zjišťovat, že je někde problém. Musí tam být pořád kontakt se sebou samým.

Mně se něco podobného stalo před rokem v zápase s Michalem Fijalkou. Během přípravy jsem byl nemocný. Když jsem se v šatně rozcvičoval, on se pohyboval poblíž. Běhal a chodil kolem mé šatny, začal tam vyřvávat. Byl na mě nabuzený. S takovým přístupem jsem se setkal poprvé. A protože jsem věděl, že je to kvalitní zápasník, tak na mě najednou to jeho nabuzování a sebejistota začala působit, znervózněl jsem. V hlavě mi běhalo: „Jsem opravdu ve všem tak připraven?“  „Mám opravdu tu nepohnutelnou mysl a nic mě nedokáže rozhodit?“ Když jsem si toto mírné zapochybování uvědomil, začal jsem víc prociťovat skálu, kterou jsem si v mysli vybudoval a kterou nic neprojde. Řekl jsem si, že může být odvážný a duchaplný jak chce, ale se mnou nepohne. Současně jsem v sobě ještě víc vybudil takovou řízenou agresi, řízené naštvání – ale všechno pod kontrolou, nic, co by se mi mohlo vymknout z rukou.  A pak jsem šel vyhrát. Jedině vyhrát!Jiri Prochazka 19

A co se děje ve tvé hlavě přímo při zápase? Stihneš tam o něčem přemýšlet?

V zápase se přemýšlí, ale přemýšlí se tělem. Pocitově. Tam už je to jenom o intuici, o reakcích. Pracuji s tím, co mám naučené a vžité.

Viděl jsem tvůj rozhovor v pořadu „Tak určitě“ (celý rozhovor ke shlédnutí ZDE), kde jsi hodnotil průběh pyramidy v Japonsku. Úplně mě fascinovalo, jak ses díval na KO, které jsi bohužel dostal od Muhammeda „King Mo“ Lawala a jak jsi to chladně zanalyzoval, úplně bez emocí. Jak bereš porážky?

Beru to jako normální součást zápasení. Takové zakopnutí. Chyby se v životě dějí, člověk se musí naučit jak k nim přistupovat. Nezdary jsou součástí života, ne běžnou, ale občas se prostě dějí. Pomáhají nám ukazovat největší věci, které nám na cestě brání, na které se podívat a na kterých pracovat. Je to poukázání přímo na problém a v případě tohoto KO to mám ještě krásně nahrané na videu. Ukážou ti, jak se to přesně stalo, na čem máš zapracovat. Není to ale myšleno v negativním smyslu, musíš to brát pozitivně. Pozitivní přístup k životu.

Ty jsi v Japonsku zápasil s lidmi jako Kazuyuki Fujita, Satoshi Ishii, Muhammed „King Mo“ Lawal, což jsou v MMA hodně známá jména. Třeba Fujita je brán už téměř jako legenda sportu. Působilo to na tebe nějak? Cítil si tlak?

Mně tohle dělá právě docela dobře. Čím větší soupeř a větší riziko, tím více to na mě působí tak, že můžu jenom překvapit. Vždycky do toho jdu s tím, že protivníka porazím a zvítězím. Čím známější jméno, tím větší radost a tím cennější skalp.

Jirka Prochazka7 Jirka Prochazka5

Kdo pro tebe  byl dosud nejtěžší soupeř?

Nejtěžší zápas byl asi s Martinem Šolcem, ale to jsem si udělal já sám. Byl jsem v zápase s ním až příliš zaťatý, nebyl jsem uvolněný, a tím jsem se psychicky i fyzicky vyčerpal. Tak tak jsem dýchal. Bylo to skoro jako kdybych měl umřít. Dával jsem moc energie do věcí, ve kterých jsem jí tolik nepotřeboval. Byl jsem kvůli tomu celou dobu ve strašné tenzi, což mi bralo hrozně síly a už jsem ani nevěděl, jak mám udělat pohyb bez toho, abych vynaložil tak velkou energii.

Teď, jak sbírám zkušenosti a postupně na to přicházím, se to stává mou silnou stránkou. Během zápasu začínám být uvolněný a dokážu i v boji relaxovat. Dokonce se mi daří z té uvolněnosti reagovat lépe než normálně. Větší silou, větší rychlostí, s větší akcelerací i přesností. Opět je to o tříbení všech složek.

(zdroj: https://www.youtube.com/watch?v=-BhStJ0S0Ts)

Máš nějakého vysněného soupeře, se kterým by sis rád zazápasil?

Ne, je mi to jedno.

Máš nějaký vzor?

Dlouhodobě sleduji Lyota Machidu, který mě zaujal svým stylem. Určitě je i spousta dalších lidí, kteří mě nějak ovlivňují. Díval jsem se třeba na Conora McGregora, který se mi také hodně líbil. Jeho projev v boji byl krásný, pěkně se hýbal a byla radost ho sledovat. Trošku mě ale odradil jeho přístup v posledních letech, který podle mě měl dříve o hodně lepší. Ale samozřejmě ho neznám osobně, takže ho nesoudím.

Nedávno jsi rozjel stránky www.bjp-store.com, můžeš mi o nich říct více? Co tam lidé mohou najít?

Na těchto stránkách si fanoušci mohou koupit trička, na jejichž návrhu jsem se podílel. Zvolil jsem motivy tak, aby vyjadřovaly, co sám zastupuji. Jsou tam trička se samurajskou tématikou, nebo třeba s heslem „Everyday on my way – Každý den na své cestě“. Kdo chce, může tak podpořit mě i mou cestu a pomoci mi tak v dalším rozvoji, abych mohl například odjet trénovat do zahraničí a tak podobně, což všechno stojí spoustu peněz.

Jirka Prochazka10

Jirko, díky za rozhovor. Chtěl bys na závěr čtenářům něco vzkázat nebo někomu poděkovat?

Chtěl bych poděkovat hlavně svému teamu Jetsaam gym Brno, svým trenérům, sparingpartnerům a všem lidem, kteří se podílí na mé přípravě. Samozřejmě bych také rád poděkoval rodině, přítelkyni a blízkým přátelům, kteří se mnou jsou. Dále svým sponzorům Kajot, ProFighters, Atkin a stavební firmě Pozis-Bau.


Pokud chcete být informováni o dalších rozhovorech s lidmi, jejichž příběhy stojí za to znát, sledujte FB stránky Poutník po myšlenkách.

Jedna odpověď

Napsat komentář

Emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *