Lukáš je od narození upoután na vozík. Nevyužívá ho ovšem jen jako prostředek pro pohyb, ale také jako závaží při shybech. Už to samo o sobě je obdivuhodné, ale náš rozhovor nebyl jenom o cvičení, šel mnohem hlouběji… 

Ahoj Lukáši, můžeš se nám pro začátek krátce představit?

Ahoj. Jmenuji se Lukáš Čeloud. Pocházím z Jindřichova Hradce z jižních Čech a posledních 8 let studuji v Brně, nyní na Obchodní akademii.

Sedíš tu vedle mě na vozíku, mohu se zeptat, co se ti stalo?

Na vozíku jsem od narození, kvůli dětské mozkové obrně, která způsobila, že signály z mozku nejdou do nohou, a proto nechodím. Můžu chodit o berlích, ale s tím mám teď také trošku problémy, protože mě bolí koleno.

Ty jsi tedy nikdy nezažil, jaké je to chodit. Vnímal jsi rozdíl mezi sebou a vrstevníky? Nebo jak jsi to bral?

V dětství jsem to samozřejmě bral hůř. Měl jsem málo kamarádů mezi zdravými dětmi – a navíc jsem neměl ani moc zájmů. Sem tam se objevily i nějaké posměšky a urážky, ale od mala jsem hodně otevřený a tyhle věci jsem si nikdy moc nebral, takže nějaké extrémní deprese jsem neměl. Určitě mi ale hodně pomohlo, když jsem na sobě začal pracovat a dělat něco, co mě baví. Tím se začala má osobní hodnota zvedat.

Co tě přivedlo ke cvičení?

Ke cvičení mě přivedla potřeba změny směru, kterým se můj život ubíral. Když jsem v patnácti přišel do Brna, chtěl jsem zapadnout do místního prostředí a získat si kamarády.  Jsem velký fanoušek do hokeje, fandím Kometě – a díky tomu jsem si našel spoustu známých, se kterými jsme pak hodně popíjeli. Mám z toho období dost zajímavé zážitky, koupali jsme se třeba v kašně na náměstí Svobody, nebo jsem měl takové stavy, kdy jsem se nemohl ani vyzout. Po nějaké době jsem ale začal cítit silnou vnitřní nespokojenost a shodou okolností jsem na internetu objevil video o projektu Seberevolta, který založil raper Revolta a Adam Raw. A právě Revolta v tom videu říkal, že chce motivovat mládež, aby nepila alkohol, nekouřila a nebrala drogy, ale místo toho cvičila, zajímala se o zdravý životní styl a sílu ducha. Ty myšlenky se mi opravdu líbily, tak jsem si řekl, že to zkusím. Vyhledal jsem si na Facebooku stránky brněnské Seberevolty a v září 2012 jsem šel zkusit první trénink.

Jaké byly tvé začátky?

Těžké (usmívá se). Jako asi každý chlap jsem si myslel, že přítah dám bez problémů. Ve skutečnosti jsem ho samozřejmě neudělal. Ale nevzdal jsem to a s pomocí kluků jsem na tom začal pracovat. Trvalo mi asi půl roku, než jsem udělal první přítah sám. Byl jsem v euforii. Dokázal jsem si, že je to možné. Pak mě to chytlo a začal jsem trénovat pětkrát týdně. Postupem času se k tomu cvičení přidávala i práce s myslí. Pochopil jsem, že nemůžu mít jenom silné tělo, ale že musím mít také silnou mysl a ducha, abych to tělo k něčemu přesvědčil. V tu dobu jsem se dostal k duchovnu a spiritualitě. Začal jsem sledovat různé přednášky, semináře a videa od různých duchovních mistrů, koučů, motivačních řečníků a začal jsem to všechno propojovat a měnit svůj život. Poznal jsem, co je to zákon přitažlivosti a začal si přitahovat do svého života lidi a situace, které jsem chtěl. Naučil jsem se, jakou sílu mají myšlenky i emoce, pochopil, jak funguje ego a vydal jsem se po cestě poznání, po cestě bojovníka.

Co tě na Seberevoltě zaujalo? Byla to fyzická stránka, nebo spíš ta myšlenka?

Hlavně ta myšlenka. Podle mě to přišlo ve správnou dobu. Přesně kdy to mělo přijít a prostě mě to oslovilo. Vždycky jsem si v hlavě říkal, že na sobě začnu pracovat, budu mít lepší tělo, budu silný a tak, ale nikdy jsem to nedokázal dát do toho činu a opravdu začít. Je jasné, že jsem kvůli svému zdravotnímu stavu musel od mala cvičit, ale to byly spíše takové protahovací cviky vhodné pro můj handicap. Žádné posilování. U toho jsem ale nikdy nedokázal vydržet a až projekt Seberevolty mě namotivoval tak, že jsem opravdu začal a vydržel u toho dodnes.

Jak dlouho cvičíš?

Od září 2012.

Jaký je tvůj pohled na workoutovou scénu teď?

Můj pohled na workout se postupem času měnil. Ze začátku jsem byl nadšený tím, když jsem mohl jet na jakoukoliv akci s ním spojenou. Často jsem měl také možnost zacvičit si před publikem a tím je motivovat. Dostával jsem pozitivní reakce od lidí z celé republiky, ale i ze Slovenska a ze zahraničí, což mi dodávalo velkou sílu pokračovat dál a zlepšovat se. Pak se ale Revolta vydal cestou Scientologie a já se od Seberevolty odpojil, protože její myšlenka se dost změnila, což už mě nenaplňovalo. Neviděl jsem v tom svůj směr. Začal jsem cvičit v týmu Czech Workout, který založil Láďa Přidal, jeden z prvních workoutistů v ČR. No a postupem času se mi začala vytrácet motivace chodit i na ty veřejné akce a předvádět se tam. Důvodem bylo, že mi často psali lidi, kteří se mnou třeba celý rok necvičili, nebo se o mě vůbec nezajímali, ale ozvali se, jenom když jejich tým měl nějakou akci a chtěli, abych se připojil a pomohl jim zvednout jméno. Řekl jsem si, že nemám zapotřebí být nějaká cvičená opička. Těch lidí, kteří cvičí workout na vozíku není moc, takže jsem nechtěl, aby mě někdo využíval jenom kvůli propagaci. Teď půjdu na akci  pouze s týmem Czech wourkout, nebo když já sám budu chtít.

Víš o někom dalším, kdo také cvičí na vozíku?

Je nás jenom pár na celém světě a v Evropě jsem jeden z mála.  Ještě vím o jednom kolegovi v Německu a největší inspirací je pro mě Američan Joshua Rucker.

Co ti workout přinesl do života?

Dal mi hrozně moc. Mimo jiné disciplínu. Snažím se pravidelně trénovat a celkově mi to zvedlo hodnotu a sebevědomí. Začal jsem si věřit, začal jsem mít režim a začal jsem si být vědom síly, kterou mám.

A kdybys měl říct, jak ti to změnilo tvé vnitřní nastavení, tvé myšlení? Nebo to přišlo až potom, co ses začal zajímat o duchovno?

Jak jsem říkal, u mě je to všechno propojené. Cvičení je zaměřené na tělo, ale zároveň úzce souvisí i s myslí. Když dám příklad, tak třeba teď dělám cvik, že držím rozpažené, propnuté ruce, v nich mám 1,5kilové činky a snažím se vydržet co nejdéle. Dokázal jsem propojit tento cvik s meditací, takže u toho mám zavřené oči a zaměřuji se na dech. Vytrénoval jsem se a teď už dokážu vydržet kolem 15 minut. I když ta bolest je velká. Většinou mám první krizi ve třetí minutě a druhou v šesté. Když je překonám, potom už se uvolním a je to lepší. Věřím tomu, že já řídím sám sebe, že nejsem mysl, která mi namlouvá „už nemůžeš“, nebo ta bolest, ale že jsem ten, kdo tu bolest dokáže pozorovat a rozhodovat, jestli to závaží položím, nebo ne. A tady se právě ukazuje ta propojenost. Kdo nemá tak silnou mysl, tak třeba tolik nevydrží. Samozřejmě to funguje i ve všech dalších oblastech života, nejen ve cvičení.

Tréninky ti sestavuje Láďa Přidal, nebo sám hledáš a cvičíš podle sebe?

Tak samozřejmě Láďa je hodně zkušený a dává mi rady jak cvičit. Například ten cvik, který jsem popisoval výše, je hodně na ramena. To je zrovna část těla, která se nedá úplně dobře vytrénovat ve workoutu. Poradil mi, abych je cvičil s činkami třeba v posilovně – a já jsem si našel tenhle způsob. To byl typ zase od jiného kamaráda, Jakuba Krejňáka, se kterým jsem začal v roce 2012 cvičit a tímto jej zdravím. Jednou jsem ho, po delší době co jsme se neviděli, potkal na tréninku a on měl hrozně namakaná ramena. Ptal jsem se ho, kde to nabral a on se zmínil o tomhle cviku. Od té doby jsem ho začal pravidelně cvičit.

Jak se na cvičení dívá tvoje okolí?

Ohledně rodiny… ze začátku jsem nevnímal takovou podporu, kterou bych potřeboval. Cítil jsem, že mi až tolik nevěřili. V tu dobu mě spíše více podporovali kamarádi, ale to se postupem času změnilo. Když rodina poznala, že to myslím opravdu vážně, naplňuje mě to, mění mi to život a že tím motivuji spoustu lidí, začala mě podporovat naplno a je to super.

Jinak musím říct, že se celkově změnilo prostředí lidí, se kterými se setkávám. Dřív jsem měl kamarády, kteří trávili hodně času v hospodách. Teď mám kolem sebe lidi, kteří se zajímají právě o cvičení, o stravu, mám okolo sebe hodně vegetariánů i veganů a i hodně lidí, kteří se zajímají o jógu a podobné duchovní věci, takže to okolí se změnilo obrovsky.

Ono to tak bývá, když se člověk změní, změní se i jeho okolí.

Přesně tak, jde to zevnitř ven. Já jsem se změnil, a tím se změnil svět, který žiji, který vnímám.

Čemu se ještě věnuješ mimo cvičení?

V mém životě určitě není jenom cvičení. Když jsem viděl svou proměnu díky tréninku a různým duchovním záležitostem, začal jsem pomáhat lidem pomocí rozhovorů a konzultací. Hodně času trávím na Kociánce, kde mám chráněné bydlení, což je zařízení pro zdravotně postižené. Snažím se tu mluvit s lidmi o tom, co je trápí. Řeším s nimi psychické i studijní problémy, nebo cokoliv, co kdo potřebuje. Už od malička jsem se dokázal napojit na člověka, když měl nějaký problém. Dokázal jsem jej vyslechnout, napojit se na něj a vždycky nějak pomoci. Třeba vhodným slovem nebo tak. Bavilo mě to – a to jsem v té době ještě vůbec nevěděl o nějakém duchovnu, spiritualitě nebo nějakých způsobech myšlení, ale vždy ve mně byla silná empatie.  Teď se ještě rozvinula pomocí věcí, kterým se věnuji, takže dokážu jít víc a víc do hloubky. Pomáhám i doma, třeba mamce nebo máminému manželovi. Do budoucna bych to chtěl určitě dělat jako práci. Chtěl bych se věnovat konzultacím, koučování a pomáhat lidem tímhle způsobem.  Cítím v tom naplnění, že je to to nejvíc, co můžu lidem předat, vidím v tom svou největší sílu.

Vím ze svého okolí, že na lidi působíš jako obrovská motivace. Ať už je to tvým cvičením, ale i tím, jak ses celkově postavil k životu. Máš nějakou zpětnou vazbu, že ti lidé třeba píší, že viděli tvoje video, nebo tě viděli na nějaké akci a že jsi jim změnil život, že jsi je namotivoval a tak podobně?

Lidí, kteří mi píší, je opravdu hodně. Píší mi třeba, že viděli nějaké workoutové video, nebo četli nějaký můj příspěvek na fb, nebo článek a že jim to zlepšilo den, nebo díky tomu něco změnili v životě. Taky se mě ptají na rady ohledně cvičení, případně když mají nějaký problém. Ta zpětná vazba, když člověk vidí, že to opravdu někomu pomáhá, je super.

To je asi to, co tě motivuje že?

Určitě. Pomoci někomu a přitom být i sám spokojený, šťastný a rozdávat to dál je pro mě asi nejvíc, co může být.

S Lukášem jsme si ještě dále povídali o meditaci, jeho snech a cílech, o novém webu a spoustě dalších věcí. Druhou část rozhovoru naleznete ZDE.